Pozitivní evoluce Karla Janečka a proč to je podle mě dobrá věc

V pondělí večer jsem se zašel podívat na nejnovější Janečkův projekt Pozitivní evoluce, který představoval v brněnském Semilassu. Sál byl narvaný, že se tam lidi nevešli, a moje hodnocení akce je zatím vesměs pozitivní, byť je samozřejmě ambivalentní, protože k tomu mám z různých důvodů menší připomínky. Různě po internetu jsem ale zaznamenal a to nejen z křesťanských kruhů i velmi negativní reakce referující jak ke ztotožňování Janečka za Satana (Petra Bostlová a další), tak i upozorňování na původ Janečkova kapitálu (automatizované spekulace na derivátové burze s futures kontrakty na komodity) a nebo obecně paranoidní hledání nějakého skrytého záměru (rétorika postavená na principu, že boháčům se ze zásady nesmí věřit ani slovo, že jim jde vždy jen o vlastní zisk a prospěch – považuji to osobně za klasický psychologický mechanismus projekce vlastního vztahu k majetku na někoho jiného). Pár mých postřehů:

Pokračování textu Pozitivní evoluce Karla Janečka a proč to je podle mě dobrá věc

Iustum pretium, turpe lucrum a spekulativní obchodování

Samotný koncept obchodníka, co nevyrábí, ale jen kupuje a prodává, je to, na co bychom se měli podívat v širším kontextu. Počítám s tím, že jsme ve společnosti, kde je normální dělba práce. Tedy jeden vyrábí a vyrábí efektivně, protože se nemusí drbat s distribucí, jeden zprostředkovává a třetí to od zprostředkovatele kupuje. Co na tom dnes někdo vidí špatného? Dělba práce tu přece byla „od dob bez počátku“, teda skoro.

Ve středověku tu byly cechy a především scholastický koncept „spravedlivé ceny“, iustum pretium. Neoprávněné obohacení ve smyslu prodávání za vyšší než spravedlivou cenu, dříve i půjčování na úrok (v islámském bankovnictví podle šarie (شريعة) dodnes) bylo turpe lucrum, ohavný zisk (šaria: riba, ربا) a jako takové zapovězeno.

Kritika spekulace a dalších obchodních praktik vychází vlastně z toho, že lidi to vnímají právě jako onen turpe lucrum, kdy obchodník, investor, kdokoli … tohle nerespektuje a využívá prostředků jak maximalizovat svůj zisk bez ohledu na to, že se tím iustum pretium ohrožuje. S představou inherentní hodnoty jsme se pak po Akvinském rozloučili, ale mám pocit, že lidi mají pořád nějakou intuitivní představu o tom, co je spravedlivý a co nespravedlivý zisk (krom investorů, bankéřů a lidí dostatečně naučených dnešním ekonomickým poučkám, kteří už tohle moc nechtějí slyšet)