Štítek: ekonomika

Fiat pecunia, budiž peníze – proč to ale přesto nejsou „bezcenné kusy papíru“

Na Facebooku jsem u svých kontaktů opět zaznamenal šíření informačních videí o charakteru dnešních peněz. Po trilogii Zeitgeist a dalších výpravách za spiknutími všeho druhu jde tentokrát o krátkou a příjemně svěží animaci na 3 minuty, ostatně podívejte se sami a udělejte si vlastní názor. Můj komentář:

Je určitě dobré, aby lidi věděli, co to jsou dnešní depozitní peníze, že tu existuje v masové míře multiplikace depozit následkem půjček od CB komerčním bankám a půjčováním 10x… 20x… vícekrát většího množství peněz než je minimální povinná rezerva, kde celý tento cyklus se může několikrát zopakovat…

Ale přesto…

Jsou tyto peníze bezcenné, jak se pak snaží tolik lidí tvrdit, když si za ně v obchodě můžu dnes koupit chleba? koupit auto? koupit dům? koupit skoro cokoli?

Pokračování textu Fiat pecunia, budiž peníze – proč to ale přesto nejsou „bezcenné kusy papíru“

Iustum pretium, turpe lucrum a spekulativní obchodování

Samotný koncept obchodníka, co nevyrábí, ale jen kupuje a prodává, je to, na co bychom se měli podívat v širším kontextu. Počítám s tím, že jsme ve společnosti, kde je normální dělba práce. Tedy jeden vyrábí a vyrábí efektivně, protože se nemusí drbat s distribucí, jeden zprostředkovává a třetí to od zprostředkovatele kupuje. Co na tom dnes někdo vidí špatného? Dělba práce tu přece byla „od dob bez počátku“, teda skoro.

Ve středověku tu byly cechy a především scholastický koncept „spravedlivé ceny“, iustum pretium. Neoprávněné obohacení ve smyslu prodávání za vyšší než spravedlivou cenu, dříve i půjčování na úrok (v islámském bankovnictví podle šarie (شريعة) dodnes) bylo turpe lucrum, ohavný zisk (šaria: riba, ربا) a jako takové zapovězeno.

Kritika spekulace a dalších obchodních praktik vychází vlastně z toho, že lidi to vnímají právě jako onen turpe lucrum, kdy obchodník, investor, kdokoli … tohle nerespektuje a využívá prostředků jak maximalizovat svůj zisk bez ohledu na to, že se tím iustum pretium ohrožuje. S představou inherentní hodnoty jsme se pak po Akvinském rozloučili, ale mám pocit, že lidi mají pořád nějakou intuitivní představu o tom, co je spravedlivý a co nespravedlivý zisk (krom investorů, bankéřů a lidí dostatečně naučených dnešním ekonomickým poučkám, kteří už tohle moc nechtějí slyšet)