Do práce jezdím na kole. Maso jím jednou týdně. Naposledy jsem někam letěl před 3 lety. Oblečení kupuji převážně v second handu. Kupuji nejen sobě, ale do celé firmy téměř výhradně repasovanou výpočetní techniku. Důsledně třídím odpad. Starám se o zahradu v duchu permakultury… Pomohlo moje individuální, environmentálně šetrnější chování nějak vyřešit klimatickou krizi, zabránit masovému vymírání druhů, ztrátě biodiversity a dalším kritickým problémům dneška? Téměř vůbec ne. Přitom právě tato a další individuální „spotřebitelská“ rozhodnutí“ jsou to, co do nás desetiletí hustí dominantní ekonomická teorie, a co si naturalizovala i většina ekologicky smýšlejících jedinců. Mantra „je třeba začít od sebe“ často i končí u sebe, a „peníze jako náš volební lístek“ zní taky smysluplně a v zásadě to je pravda, ale zhruba stejně, jako je běžný volební lístek tím volebním lístkem. Procento lidí, kteří se chovají dobrovolně skromně, ekologicky uvědoměle atd., za desítky let, co o antropogenní příčině klimatické změny a dalších ekologických problémů víme, bylo a stále je zoufale nízké na to, aby se to agregátně nějak projevilo a celou situaci a tendenci to nějak zvrátilo. Individuální zodpovědnost je sice fajn, ale nestačí – je to empiricky ověřeno. Je potřeba implementovat funkční řešení a to opravdu hodně rychle. („Klimatická krize není žádná vzdálená budoucnost. Je teď.“)
Moje volnočasová práce pro Českou psychedelickou společnost, kterou jsem pomohl v roce 2015 spoluzaložit a dodnes jsem jejím statutárem a členem výkonného orgánu, IMHO měla a stále má smysl, nicméně příliš partikulární. Organizace průlomového dvousemestrálního univerzitního kurzu na 3. lékařské fakultě UK v podzimním semestru 2018 a jarním semestru letošního roku, kterou se už sama fakulta chlubí na svém webu pro zájemce o studium (aby asi ukázala, jak je progresivní atd.), rozjetí psychedelické první pomoci na letních hudebních festivalech (psycare), desítky odborných i populárně naučných přednášek, účast ve vládní skupině pro léčebné využití psychoaktivních látek a destigmatizace psychedelik u široké veřejnosti – to všechno je nesmírně cool a měl bych z toho radost z toho, kolik skvělých věcí se podařilo za poslední 4 roky udělat a jak vše jde správným směrem. Nicméně i kdybychom se přes noc stali novými Merry Pranksters, koupili starou Karosu a tu nabarvili na duhové barvy, zhoubovali půl národa novými Kool-Aid testy psilocybinu, LSD či snad nějakých nových research chemicals, jak moc bychom tím přispěli k záchraně světa? A little, maybe. To, že je vědecky zjištěno, že psychedelická zkušenost je prediktorem pro-environmentálních postojů, ty jsou určitým prediktorem pro-environmentálních chování, a ty snad někdy i mají nějaký reálný impakt je sice fajn, ale ani kdyby neexistovaly ty zatracené attitude-behaviour a behaviour-impact gaps, které zdánlivou zázračnost různých konverzí více či méně umenšují, tak pořád to celé změní svět a dominantní ekonomický model jak?
Málo.
A dle modelu „tonoucí se stébla chytá“ jsem se rozhodl část své energie věnovat hnutí Extinction Rebellion (XR). Líbí se mi, že Roger Hallam et al. dali do vínku do „backendu“ hnutí tu science, a to ještě tu social science, a jelikož I fucking love science! (mimochodem, přečtěte si ve volném čase tohle, vřele doporučuji), tak mně ty metody, které XR používá, dávají smysl a jakousi naději, že by to fakt mohlo zafungovat a nějak účinně přispět k mitigaci průseru, do kterého se plnou rychlostí zatím řítíme. Klíčovou metodou XR je na základě studia minulých sociálních hnutí nenásilná občanská neposlušnost. Proč nenásilná, a proč občanská neposlušnost a ne nahlášená demonstrace nebo petice, vám vysvětlí podrobně Roger Hallam na Youtubu nebo osobně, takže to tu přeskočím.
Takže česká odbočka XR plánuje na letošní podzim nějakou prima přímou akci v Praze. Sice nás nebude asi tolik, jako na demošce proti Andrejovi na Letné, ale třeba pár stovek lidí způsobí větší změnu, než čtvrt mega lidí na koncertě, protože bylo pěkně a lítali tam ty motýle. Na programu budou nějaké kulturní akce a pouliční happeningy, ale asi i nějaké blokády na způsob toho, co Limity jsme my dělají v rámci Klimakempu, akorát že na rozdíl od nějaké elektrárny na konci světa tohle má být v centru hlavního města, aby si toho jaksi všimlo víc lidí. Když se tím podaří dokopat vládu, pražský magistrát nebo městské části Prahy či jiných obcí vyhlásit takové ty trendy věci jako klimatickou nouzi, a začne se s celou situací dělat víc než teď, bude to úspěch. Jde ale i o to posunout diskurs normality o kousek dál, aby to, co zatím v Čechách, baště Klausovského klimapopíračství, je vnímané jako ryzí ekoterorismus a pošahaný klimaaktivismus, se trochu normalizovalo, a běžný český občan se už nemusel stydět v hospodě u piva v nějaké moravské periferii říct kámošům svůj klimatický coming out, že teda i jemu už ten stav klimatu, biodiverzity atd. není úplně jedno a že příště na takovou akci požadující masivnější změnu systému pojede taky. (A ve volbách bude pečlivěji vybírat, koho zvolí, i podle toho, jakou vizi bude daná strana mít co se týče řešení klimatické krize. Až ani ODSka nebude moct nemít ve svém předvolební programu jasnou deklaraci svých klimatických cílů a dalších konkrétních opatření na řešení ostatních problémů jako sucha, ztráty biodiversity atd., protože by je jinak většina lidí nevolila, bude napůl vyhráno.)motýle
Tolik pro dnešek. Slibuju že už ten divnej vzorek nebudu hulit.