Jsem kuchařem emocí a zdá se, že druhým lidem mé produkty chutnají. Prakticky každý, s kým přijdu do styku, zpola nevědomky konzumuje produkt, který jim svými především neverbálními projevy servíruji. Celá tato činnost je oboustranně výhodná, protože substance, ze které svá díla vařím, je volným statkem, který se nevyčerpává.
Komunikace s lidmi, kteří jsou v dobré náladě, s uspokojenými potřebami je výrazně lepší než komunikace s nasranými jedinci plnými chtění po nesplněných potřebách. Z tohoto poznatku vychází přirozeně návod, jak se k druhým chovat. Příjemně a ještě upřímně – milovat bližního svého, jak praví Starý zákon. Odměnou bude zase pozitivní zpětná vazba druhých a hladká komunikace. Kantův kategorický imperativ v praxi.
Umožnit správnou komunikací druhému zažít příjemné chvíle může být pro druhého inspirací k případné změně svých životních schémat, která mu třeba doposud bránila zažívat běžně radostivé stavy.
Altruistický pocit, že vlivem mého jednání jsem druhému dopomohl k lepším stavům, pomáhá k udržení představy smysluplnosti vlastní existence. Především to však rozpouští existující napětí zapříčiněné např. minulými špatnými činy k druhým, které člověka tíží a svazují jej.
Zlepšení světa mnou dodanou kvalitou lze chápat jako cosi altruistického. Nicméně jelikož rezervoár pozitivních emocí by měl být neomezený, nemělo by takové konání nijak způsobovat ochuzení sebe sama. Právě naopak, kromě nabídnutí kvality světu se této kvality dostává více i mně samotnému. To proto, že Svět a Já nejsou dvě oddělené substance, ale vzájemně provázané složky téhož. Jakýkoli altruismus lze ostatně chápat a vysvětlovat i zcela sobecky – tím, že napomůžu zkvalitnění světa, neboli svého prostředí, napomáhá toto kultivovanější prostředí i mně samotnému. Dochází tedy k pozitivní zpětné vazbě: pozitivnější prostředí bude i pro mě dobré a obráceně.
Chtěl jsem tu původně vyjádřit i hlubší myšlenky než takto banální skutečnosti, ale ani na třetí pokus se mi nepodařilo dostat se v textu k tomu, co jsem měl původně v hlavě … :-) třeba příště.
