Šéfredaktor rozhodl — nechceme již více Čunka na titulní straně deníku! Takové rozhodnutí si zajisté zaslouží krátké zamyšlení.
Takřka pravidelné změny výpovědí, nekorektní argumentace, neochota na opakované žádosti a výzvy opustit křeslo — takové informace již český občan nechce slyšet. „Tak dlouho se chodí s Čunkem do novin, až se abonenti unudí,“ dalo by se říci.
Lze namítnout, že takové jednání je nekorektní — jedná se přece o vážné věci, o hodně peněz, o závažná obvinění — a to prosím pěkně, na hlavu čelního českého politika a střídavě i ministra! Takové informace přece nelze zamlčovat a v médiích ignorovat — média přece mají povinnost právě takové causy šířit do povědomí občanů! Nebo ne?
Přiznejme si, že média již dlouho nejsou jen „hlídajícími čoklíky demokracie“, ale především komerčním produktem. Spotřebním zbožím stejně jako rohlíky či hřebíky. Teoreticky můžeme nastavit kritéria pro důležitost té či oné zprávy jakkoli, ale prakticky jde především o zájem čtenářů.
Mimochodem politici by vlastně měli být rádi, že se o nic takhle (ne)píše — mám jen strach, že vědomí toho, že „čím větší ostudu si udělám, tím dřív se na mě v médiích zapomene“, je jedním z důvodů, proč se naši páni politikové tak často chovají jako jiný živočišný druh než homo sapiens sapiens…
(Text pochází ze 13. března ze školního publicistického workshopu s M. Komárkem.)
